holubinka brunátná
Russula badia Quél. 1881

Biotop

Roste poměrně hojně v jehličnatých lesích, zejména pod borovicemi (Pinus), vzácněji i pod smrky (Picea) a jedlemi (Abies), upřednostňuje kyselé půdy.

Klíčové makro a mikro znaky

Klobouk: masitý, 60-120 mm široký, v mládí polokulovitý, pak vyklenutý, ploše rozložený až široce vmáčklý, s hladkým, ve stáří i krátce brázditým okrajem, matný, za vlhka lepkavý, jemně sametový, tmavě červený, purpurově červený, vínově červený, hnědočervený, na středu tmavěji zbarvený, až černohnědý, nebo naopak odbarvený do okrova, pokožka obtížně slupitelná, max. do půlky poloměru klobouku.

Lupeny: husté, poměrně tlusté, křehké, ke třeni úzce zaobleně připojené až volné, v mládí bílé až bělavé, nakonec světle okrové, někdy i slabě nažloutlé, při okraji klobouku někdy s načervenalým ostřím.

Třeň: válcovitý, jemně podélně vrásčitý, bílý, často ale místy narůžovělý, na bázi ve stáří rezavě hnědavý. 

Dužnina: pevná, tuhá, v mládí bílá, pod pokožkou klobouku narůžovělá až načervenalá s hnědým odstínem, po poranění někdy slabě žloutnoucí, s nevýrazným pachem, při zasychání ale znatelně pryskyřičná nebo s vůní po cedrovém dřevě, chuť nejdříve mírná, po chvíli ale ostře palčivá, palčivost dlouho přetrvává na jazyku.

Mikroskopie: výtrusy 7,5-10 (-11) x 6,5–8 µm, vejčité až elipsoidní, s bradavkami propojenými spojkami, vytvářejícími neúplnou síť.