holubinka mandlová
Russula vesca Fr. 1836

Synonyma:

Russula heterophylla var. vesca (Fr.) Bohus & Babos, Annls hist.-nat. Mus. natn. hung. 52: 132 (1960), Russula mitis Rea, Brit. basidiomyc. (Cambridge): 463 (1922), Russula vesca f. major (Bon) Bon, Docums Mycol. 18(nos 70-71): 51 (1988), Russula vesca f. montana J. Blum, Bull. trimest. Soc. mycol. Fr. 76: 253 (1960), Russula vesca f. pectinata Britzelm., Hymenomyc. Südbayern: 352, tab. 521 (1896), Russula vesca f. tenuis Jul. Schäff., Annls mycol. 31(5/6): 326 (1933), Russula vesca Fr., Anteckn. Sver. Ätl. Svamp.: 51 (1836) f. vesca, Russula vesca f. viridata Singer, Beih. bot. Zbl., Abt. 2 49: 361 (1932), Russula vesca var. major Bon, Bull. trimest. Féd. Mycol. Dauphiné-Savoie 25(no. 100): 35 (1986), Russula vesca var. neglecta Singer, Annls mycol. 33(5/6): 321 (1935), Russula vesca var. romellii Singer, Z. Pilzk. 15, t. 521(1): 122 (1923), Russula vesca Fr., Anteckn. Sver. Ätl. Svamp.: 51 (1836) var. vesca

Biotop

Roste v lesích i mimo les, zejména pod duby (Quercus), buky (Fagus), smrky (Picea), borovicemi (Pinus), s oblibou na světlých místech.

Klíčové makro a mikro znaky

Klobouk: masitý, tvrdý, dlouho hladký, masově načervenalý až růžově červený, s oříškově hnědými odstíny, někdy blednoucí až do bělavé až krémové, pokožka za sucha matná, za vlhka zrosolovatělá, v dospělosti nedosahující k okraji klobouku, snadno slupitelná do poloviny.

Lupeny: husté, u třeně často vidlené, mírně sbíhavé, bělavé, později světle smetanové, za vlhka slzící, rezavě skrnatějící.

Třeň: velmi tvrdý, bílý, od báze rezavějící.

Dužnina: bílá, tvrdá, ve třeni rezavějící či žloutnoucí, s mírnou oříškovou chutí.

Mikroskopie: výtrusy široce elipsoidní, drobně a izolovaně bradavčité, výtrusný prach bílý.