Nález běločechratky zardělé
Autor: Redakce 1. května 2016
V polovině listopadu 2014 jsme se vydali pátrat po šťavnatkách z rodu Hygrocybe v západních Čechách směrem na Toužim. V okolí vesnice Pernarec jsme zastavili u osamocené vrby, kde jsme v opadu nalezli houby na první pohled připomínající strmělky. Po otočení první plodnice nás ale překvapily růžové lupeny. Až po návratu domů a zmikroskopování nálezu jsme dospěli k závěru, že se jedná o všeobecně velice vzácný druh, a to běločechratku zardělou (Leucopaxillus rhodoleucus), o jejímž výskytu v západních Čechách jsme nenalezli žádné údaje. Tato běločechratka je uvedena v Červeném seznamu hub České republiky v kategorii CR – kriticky ohrožený druh.
Běločechratka zardělá – Leucopaxillus rhodoleucus (Romell) Kühner
Syn.: Clitocybe rhodoleuca Sacc., Agaricus rhodoleucus Romell, Lepista rhodoleuca (Romell) Maire
Klobouk 4–10 cm široký, nízce sklenutý až ploše rozložený, často se širokým tupým hrbolem, s okrajem podvinutým. Povrch klobouku hladký, suchý, barva pokožky bělavá až smetanová. Lupeny dlouze sbíhavé, husté, od klobouku snadno oddělitelné, u mladých i dospělých čerstvých plodnic růžově až lososově zbarvené, u starých plodnic vybledávající do barvy bělavé se slabým růžovým nádechem. Třeň 3–5 x 0,8–2 cm velký, válcovitý, na bázi kyjovitě rozšířený, barvy bělavé, s bází hustě obalenou bělavými myceliálními vlákny. Dužnina bělavá, měkká, vatovitá, vůně slabá, nezřetelná, u starých plodnic až zatuchlá. Výtrusný prach bílý.
Výtrusy jsou (6,9-) 7,2–7,9 x 5,3 – 5,9 µm velké (bez ornamentiky), Q = 1,2–1,4, Qav = 1,33, elipsovité až vejčité, bezbarvé, s velkou centrální tukovou kapkou a se silně amyloidní bradavčitou ornamentikou. Bradavky jsou někdy pospojovány slabými lištami. Basidie se 4 sterigmaty (stopečkami) a bazální přezkou, jsou 36-42 x 8,8-10,2 µm velké. Cystidy chybí.
Plodnice různého stáří vyrůstaly v půlkruhu v celkovém počtu dvanácti plodnic v trávě a vysoké vrstvě humusu tvořeného opadem listí vrby (Salix sp.) u cesty v zarostlém ostrůvku mezi poli a silnicemi; jiná dřevina na lokalitě nebyla. Místo nálezu leží v nadmořské výšce přibližně 470 m n.m. v katastrálním území Pernarec, Plzeň – sever, kv. 6144.
Poznámky:
V literatuře jsou uváděny nálezy tohoto druhu pod celou řadou dřevin listnatých i jehličnatých. Z listnatých dřevin bývají zmiňovány bříza, topol, hloh, líska, dub, javor, jilm, hrušeň a trnovník akát. Náš nález přidává do výčtu další listnatou dřevinu, vrbu. František Kotlaba (2013), který ve svém příspěvku v Mykologických listech uvedl velmi podrobný mikropopis i makropopis tohoto druhu, se domnívá, že běločechratka zardělá je zřejmě humusový saprotrof (a že tedy netvoří mykorrhizu se žádnou dřevinou). K této myšlence se přikláníme i my, s ohledem na fakt, že tento druh bývá často nacházen ve vysoké vrstvě humusu, stejně jako tomu bylo v našem případě. Nálezy této běločechratky v poslední době přibývají, stále však jde o vzácný druh houby, jehož nálezy by se měly dokladovat a evidovat.