ohňovec Hartigův
Phellinus hartigii (Allesch. & Schnabl) Pat.

Biotop

Roste celoročně paraziticky na živých kmenech jehličnanů, zejména jedlí, po odumření hostitele i saprotrofně na odumřelém dřevě.

Klíčové makro a mikro znaky

Plodnice: víceleté, tvrdé, většinou kloboukaté, vzácně i polorozlité, bokem přirostlé, v mládí téměř kulovité až polštářovité, později kopytovité nebo konzolovité.

Klobouk: 50-250 mm široký, 20-200 mm tlustý, 50-150 mm odstávající, na svrchní straně korovitý, na povrchu obvykle zvlněný a polokruhovitě rýhovaný s tupým, zaobleným, šedookrovým až rezavohnědým okrajem, nepravidelně soustředně pásovaný, v mládí sametově plstnatý, žlutohnědý, ve stáří šedohnědý, skořicově hnědý až tmavě hnědý, hladký, povrch často rozpraskaný a porostlý zelenavými řasami.

Rourky: vrstevnaté, 2-3 mm dlouhé, žlutě, rezavě až skořicově hnědé, ústí okrouhlá, velmi drobná, 4-6 na mm, rezavě až skořicově hnědá, uvnitř bíle ojíněná.

Dužnina: tvrdá, dřevnatá, žlutohnědá až skořicově hnědá, pásovaná, se slabou vůní.

Mikroskopie: hyfový systém dimitický, hyfy bez přezek, výtrusy 6–8 (-10) x 5–7 (-9) µm,  téměř kulovité, bezbarvé až nažloutlé.  

---