holubinka tmavolemá
Russula illota Romagn. 1954

Biotop

Roste nehojně v listnatých i jehličnatých lesích, zejména pod smrky (Picea) a buky (Fagus)  na kyselých půdách, často v rašelinných a podmáčených smrčinách.

Klíčové makro a mikro znaky

Klobouk: 50-140 mm široký, v mládí polokulovitý, pak ploše rozložený až na středu vmáčklý, s podehnutým, rýhovaným a brázditým okrajem, pokožka mazlavá, za vlhka často pokrytá nafialovělým slizem, za sucha lepkavá, špinavě okrová, medově okrová až hnědookrová, často ve stáří rezavohnědě skvrnatějící. 

Lupeny: v mládí bělavé, později smetanové až krémové, ve stáří rezavohnědě skvrnatějící, za vlhka ronící zlatavé kapičky, které po zaschnutí zanechávají na ostří stopy ve tvaru hnědofialových skvrn a teček.

Třeň: v mládí bílý, pak místy pokrytý drobnými fialovohnědými tečkami, od báze v dospělosti rezavějící až hněědnoucí.

Dužnina: v mládí bílá až bělavá, pak ve třeni místy rezavějící až hnědnoucí, s palčivou chutí a vůní po hořkých mandlích, ale i se slabým a nepříjemným, olejovitým pachem, jako má holubinka smrdutá (Russula foetens).

Mikroskopie: výtrusy 6,5-8,5 x 6,5-7 µm, téměř kulovité až kulovité, ornamentika vysoká až 1 (-1,3) µm, s kuželovitými bradavkami a hroty, většinou spojenými masivními hřebínky do neúplné sítě.

Makrochemické reakce:

guajak- rychle intenzívně modrá

FeSO_4- světle růžová

KOH- negativní

Fenol 2%- hnědavá

 

 

---