• Jedovatá

čirůvka žabí
Tricholoma bufonium (Pers.) Gillet 1874

Synonyma:

Agaricus bufonius Pers. (1801)
Gyrophila bufonia (Pers.) Quél. (1888)
Gyrophila sulphurea var. bufonia (Pers.) Quél. (1886)
Tricholoma bufonium (Pers.) Gillet (1874) var. bufonium
Tricholoma bufonium var. nigrescens Gillet (1874) 
Tricholoma bufonium var. purpurescens Gillet (1874) 
Tricholoma sulphureum var. bufonium (Pers.) Quél. (1876)
Tricholoma sulphureum var. nigrescens (Gillet) Deparis (2013)

Biotop

Roste poměrně vzácně v jehličnatých lesích pod smrky (Picea) a jedlemi (Abies), převážně ve výše položených polohách, s oblibou na vápnitých půdách.

Klíčové makro a mikro znaky

Klobouk: 30-70 mm široký, v mládí polokulovitý, pak vyklenutý, nakonec rozložený s nízkým hrbolem, s podvinutým okrajem, suchý, za vlhka lepkavý až téměř slizký, matný, hedvábitě až vláknitě žíhaný, narůžověle hnědý, vínově hnědý až světle purpurově hnědý, na středu tmavší, směrem k okraji vybledající do růžově nažloutlé až smetanově žlutavé.  

Lupeny: poměrně tlusté, středně husté až prořídlé, v mládí sírově žluté, pak žluté.

Třeň: žlutý až sírově žlutý, v horní části jemně vločkatý, v dolní části rezavě vláknitý, na bázi často narůžovělý.

Dužnina: žlutá až sírově žlutá, v bázi třeně narůžovělá, s výrazným a nepříjemným pachem po svítiplynu a s mírnou, slabě moučnou chutí.

Mikroskopie: výtrusy 8,5-10,5 x 5-6  µm, široce elipsoidní až vejčité, hladké, neamyloidní, cheilocystidy chybí.

Zejména za podobně nepříjemně páchnoucí čirůvku sírožlutou (Tricholoma sulphureum), která klobouk sírově žlutý až okrově žlutý, bez růžových a purpurových odstínů. Mnozí autoři považují čirůvku žabí jen za odrůdu čirůvky sírožluté.

Herbářová položka

není k dispozici