hřib meruňkový
Xerocomellus armeniacus (Quél.) Šutara 2008

Biotop

Roste nehojně v listnatých lesích, v parcích a na hrázích rybníků, zejména pod duby (Quercus) v teplejších oblastech. Podobně jako další příbuzné druhy z rodu Xerocomellus je nepříliš kvalitní pro kuchyňské využití.  

Klíčové makro a mikro znaky

Klobouk: 30-80 (-100) mm široký, v mládí polokulovitý, později klenutý, poduškovitý, v dospělosti až téměř plochý, většinou meruňkově žlutý nebo zbarvený v různých odstínech růžové, naoranžovělé, okrovooranžové a načervenalé, někdy i s purpurovým nádechem, stářím vybledající do bledších odstínů, suchý, v mládí sametový, brzy plstnatý, u starých plodnic obvykle jemně políčkovitě rozpraskaný, zejména na okraji klobouku.

Rourky: v mládí nejprve světle žluté až jasně žluté, později s olivovým odstínem, ve stáří až olivové, na poraněných místech modrající až modrozelenající, póry ve stáří hranaté, 1-2 mm velké, zbarvené jako rourky.

Třeň: 20-70 (-100) mm dlouhý a až 20 mm široký, téměř válcovitý, někdy lehce břichatý, bez síťky (vzácně i se síťkou - var. venosipes), bledě žlutý až načervenalý, v dolní části někdy i narezavělý, pokrytý drobnými červenými až červenohnědými zrníčky. Na bázi třeně s bělavou až bledě žlutou jemnou myceliovou plstí.

Dužnina: v mládí máslovitá, ve stáří vatovitá, světle žlutá, v bázi třeně špinavě oranžovookrová, po poranění a na řezu modrající, výrazněji jen v horní části plodnice, s mírnou chutí a slabou houbovou vůní. Reakce dužniny na zelenou skalici sytě modrozelená.

Mikroskopie: výtrusy 11-15 (-17) x 4-6 µm, elipsoidně vřetenovité, neuťaté, hladké, nežíhané. Výtrusný prach olivově hnědý.