ryzec hnědý
Lactarius helvus (Fr.) Fr. 1838

Biotop

Roste hojně v jehličnatých i listnatých lesích, zejména pod smrky (Picea), borovicemi (Pinus) a břízami (Betula), s blibou na vlhčích místech na kyselých půdách. 

Klíčové makro a mikro znaky

Klobouk: 25-130 mm široký, někdy s nevýrazným, tupým a širokým hrbolem, s okrajem v mládí podehnutým. Pokožka béžově nahnědlá, narůžověle hnědavá nebo rezavě hnědavá, za vlhka oranžově hnědavá, na středu tmavší, plstnatá a suchá, v mládí šedavě ojíněná.

Lupeny: nejprve bělavé, krémové, ve stáří až rezavě okrové, vidlené.

Třeň: v mládí ojíněný, dole bělavě plstnatý, podobně zbarvený jako klobouk, jen světlejší, narůžověle okrový.

Dužnina: v mládí tuhá a lámavá, později křehká a drobivá, bělavá až světle okrová s narůžovělým odstínem, s mírnou chutí a zprvu i nevýraznou vůní, která se při zasychání mění na výraznou po koření Maggi. Mléko je nehojné, vodnaté, čiré, s mírnou chutí, ve stáří skoro chybí.

Mikroskopie: výtrusy 6-8,5 x 4,5-6,5 µm, široce elipsoidní až elipsoidní, síťnaté, s bradavkami a krátkými hřebínky.