Hrbolatník vonný – Cystostereum murrayi nalezen v PR Prameniště Teplé

na padlém kmenu smrku (Picea)

Jan Kalián

V případě zájmu o zakoupení fotografie nás prosím kontaktujte (ID: 3786)

30. října 2015 jsme při příležitosti setkání mykologů v Manětíně navštívili lokalitu v CHKO Slavkovský les, PR Prameniště Teplé. Jedná se o komplex podmáčených rašelinných a slatinných luk, pramenišť a smrkových olšin s řadou zvláště chráněných rostlin a živočichů. Celé území rezervace bylo v minulosti využíváno jako pastviny, místní lesíky jsou náletového původu. Lokalita se nachází v nadmořské výšce 749–776 m n. m. (pro bližší informace o lokalitě viz Zahradnický a Mackovčin 2004). Cílem naší exkurze byl mykofloristický průzkum rezervace se zaměřením na druhy slatinných luk a rašelinišť. Mimo druhů charakteristických pro danou lokalitu jsme nalezli i druh typický spíše pro horské bukojedlové lesy a přirozené lesy pralesovitého charakteru vůbec, a to hrbolatník vonný – Cystostereum murrayi. Jedná se teprve o druhý nález z území západních Čech od doby, kdy jej před více než čtyřiceti lety poprvé sbírali Kotlaba s Pouzarem (Kotlaba 1987) v PR Diana na Tachovsku. Dosud jsme jej znali pouze z pralesovitých lokalit ať už z jižních Čech nebo ze zahraničí.

Makroskopický i mikroskopický popis je založen na čerstvých plodnicích. Pro mikroskopický popis byl použit výše uvedený sběr z PR Prameniště Teplé, makroskopický popis byl doplněn o pozorování z dvou dalších našich sběrů. Dokladový materiál je uložen v herbáři druhého z autorů a v herbáři J. Kouta. Mikroskopické znaky byly pozorovány v kongočerveni ve vodném roztoku amoniaku.

Hrbolatník vonný – Cystostereum murrayi (Berk. & M.A. Curtis) Pouzar
Syn.: Thelephora murrayi Berk. & M.A. Curtis.
Makroskopické znaky. Plodnice jedno- až víceleté resupinátní (rozlité), na svislém substrátu někdy s odstálým horním  krajem připomínající náznak klobouku. Jednotlivé plodnice postupně srůstají a mohou tak dosahovat značných rozměrů, obvykle v řádu decimetrů. Povrch hymenia je hladký až drobně hrbolkatý, za sucha rozpraskávající do nepravidelných políček, zbarvený od bělavé do krémově okrové až šedavé, stářím tmavnoucí do světle hnědavé, na některých částech slabě rezavějící, přirůstající okraj nápadně ohraničený, bíle plstnatý. Plodnice pevné, tvrdé, pevně přirostlé k substrátu, dužnina 2–4 mm tlustá. Na mohutnějších plodnicích z Boubína jsme pozorovali zřetelnou vrstevnatost dužniny, avšak u plodnic z PR Prameniště Teplé se vrstevnatost nevyskytovala. Soudíme tedy, že se jedná o jednoleté plodnice. Druh je charakteristický za čerstva a při zasychání silnou kokosovou vůní, která je cítit na několik metrů, u sušených exsikátů se pak vytrácí. Způsobuje bílou hnilobu dřeva. Mikroskopické znaky. Hyfový systém je dimitický, převažují tenkostěnné generativní hyfy s přezkami, se šířkou 2–3 μm, skeletové hyfy jsou nehojné, tlustostěnné, větvené,
šířka 2–3,5 μm. Spory (Obr. 14) eliptické, hyalinní, bezbarvé, neamyloidní, hladké, o rozměrech 4,35–5,45 × 2–2,35 μm, Q = 2,03–2,58, Qav = 2,31 (počet měřených spor 20), bazidie tetrasporické úzce kyjovité, 28–35 × 4–5 μm. Gloeocystidy vystupující nad
úroveň hymenia, proměnlivých tvarů, od kyjovitých, vřetenovitých až po balonovité, 20–50 × 6–11 μm velké. Pozorované makro- i mikroznaky korespondují s popisy uváděnými v literatuře (Breitenbach a Kränzlin 1986, Bernicchia a Gorjón 2010). Význačnými znaky odlišujícími druh od ostatních pevníkovitých hub jsou zejména nápadná kokosová vůně a hojné gloeocystidy v hymeniu. V PR Prameniště Teplé byl hrbolatník vonný nalezen na padlém letitém kmenu smrku ztepilého (Picea abies), který byl plodnicemi pokryt téměř po celé své délce z obou stran. Kmen byl ještě celý pokrytý kůrou a nacházel se na okraji olšiny s křovitými vrbami a několika solitérními stojícími smrky. V Evropě tento saprotrof roste zejména na mrtvém dřevě jedlí, vzácněji smrků (Kotlaba 1987), dle literatury se však může vzácně objevit i na buku (Fagus sylvatica; např. Cavet 2000, Kotlaba 1987), či na javoru (Acer; Krieglsteiner 2000). V ČR preferuje především výše položené přirozené lesy pralesovitého charakteru, Papoušek (2004) však připouští i velmi vzácný výskyt ve středních nebo nižších polohách. V Přehledu hub střední Evropy (Holec a kol. 2012) je hrbolatník vonný uveden
jako roztroušeně rostoucí druh, v Červeném seznamu hub (Pouzar 2006) je zařazen do kategorie téměř ohrožený druh. Pouzar (op. cit.) o něm píše, že je ohrožen degradací přirozených lesů nebo nevhodným hospodařením (odvozem dřeva z rezervací).