čeština
muchomůrka šupinatá
Amanita ceciliae (Berk. & Broome) Bas 1984
Synonyma:
Agaricus ceciliae Berk. & Broome (1854), Amanita ceciliae (Berk. & Broome) Bas (1984) f. ceciliae, Amanita ceciliae f. royeri (L. Maire) Courtec. (2008), Amanita inaurata Secr. (1833), Amanita inaurata Secr. ex Gillet (1874), Amanita inaurata f. argentina Raithelh. (1987), Amanita inaurata Secr. ex Gillet (1874) f. inaurata, Amanita inaurata f. royeri L. Maire (1918), Amanita inaurata Secr. ex Gillet (1874) var. inaurata, Amanita strangulata var. royeri (L. Maire) Contu (2000), Amanitopsis ceciliae (Berk. & Broome) Wasser (1992), Amanitopsis inaurata (Secr. ex Gillet) Fayod (1889), Vaginata inaurata Secr. ex A.H. Sm. (1949)
Biotop
Roste roztroušeně v listnatých lesích pod duby (Quercus) a buky (Fagus), někdy i v jehličnatých lesích pod smrky (Picea), s oblibou na humózních a vápnitých půdách.
Klíčové makro a mikro znaky
Klobouk: 70-150 (-200) mm široký, v mládí nejprve vejčitý, pak zvonovitý, sklenutý a nakonec až plochý, někdy se širokým hrbolem, na okraji výrazně a dlouze rýhovaný, okrově hnědavý, šedohnědý, žlutohnědý, s olivovým nádechem, červenavě hnědý nebo hnědý, na středu obvykle tmavší, pokrytý v mládí bělavými, brzy šedými až šedohnědavými tlustými útržky vela.
Lupeny: v mládí bílé, později se šedavým odstínem, ve stáří s šedým ostřím.
Třeň: obvykle hluboko v substrátu, v mládí bělavý, pak našedlý, vločkatý až jemně šupinkatý, na poraněných místech po chvíli šednoucí, báze obalena přitisklou našedlou pochvou, z které pak nad bází zbyde několik prstenovitých kroužků.
Dužnina: křehká, bílá, s neutrální vůní i chutí.
Mikroskopie: výtrusy 10-14 µm, kulovité, hladké, tenkostěnné, neamyloidní.
V teplomilné dubině.
Možnost záměny
Herbářová položka
k dispozici
+420775208061
info@mykoweb.cz