• Jedlá (po úpravě)

muchomůrka Maireova
Amanita mairei Foley 1949

Synonyma:

Amanita crassipes Coccia & Migl. (2000)
Amanita griseocastanea Coccia & Migl. (2000)
Amanita luteovergens Coccia & Migl. (2000)
Amanita mairei Foley (1949) f. mairei
Amanita mairei var. amplivolvata Contu (1985)
Amanita mairei Foley (1949) var. mairei

Biotop

Roste poměrně vzácně v listnatých, vzácně i jehličnatých lesích, zejména pod buky (Fagus) a duby (Quercus).

Klíčové makro a mikro znaky

Klobouk: 40-90 mm široký, v mládí zvoncovitý, pak až plochý, stříbřitě šedý, šedavě popelavý, na temeni až šedookrový, obvykle s bělavým zbytkem vela.

Lupeny: bílé, na ostří jemně vločkaté. 

Třeň: válcovitý, bílý, nepravidelně pokrytý vločkami a šupinkami, ve stáří šedohnědnoucími, dole na bázi s bělavou, později našedlou, blanitou pochvou.

Dužnina: bílá, s neutrálním pachem a mírnou chutí, někdy po chvíli slabě palčivá.

Mikroskopie: výtrusy (9,5-) 11-14 (-17,5) × (6,5) 7-10 (-11,5) μm, široce elipsoidní až elipsoidní, neamyloidní.

Možnost záměny

Za další druhy z příbuzenstva muchomůrky pošvaté (Amanita vaginata).

Herbářová položka

není k dispozici