čeština
muchomůrka šiškovitá
Amanita strobiliformis (Paulet ex Vittad.) Bertill. 1866
Synonyma:
Agaricus strobiliformis Paulet ex Vittad. 1832, Amanita solitaria f. strobiliformis (Paulet ex Vittad.) Cetto 1983, Amanita solitaria var. strobiliformis (Paulet ex Vittad.) Costantin & L.M. Dufour 1891, Amanita strobiliformis subf. boudieroides Neville & Poumarat 1996, Amanita strobiliformis (Paulet ex Vittad.) Bertill. 1866 subf. strobiliformis, Amanita strobiliformis var. brunneogrisea Neville & Poumarat 2005, Amanita strobiliformis (Paulet ex Vittad.) Bertill. 1866, Armillaria strobiliformis (Paulet ex Vittad.) Locq. 1952, Hypophyllum strobiliforme (Paulet ex Vittad.) Paulet 1812
Biotop
Roste nehojně jako mykorhizní symbiont listnatých dřevin, především buků (Fagus) a dubů (Quercus). Vyhledává vápnité až bazické půdy v teplejších oblastech.
Klíčové makro a mikro znaky
Klobouk: kulovitý, polokulovitý, ploše vyklenutý. Pokožka klobouku bělavá až našedle bělavá, olovověšedobílá. Povrch pokrytý plochými šedavými útržky vela.
Lupeny: bělavé, krémové, mírně břichaté.
Třeň: válcovitý s rýhovaným prstenem, často třásnitý od zbytků vela. Báze výrazně hlízovitá.
Dužnina: bělavá, bělavě našedlá, vláknitá. Vůně zemitá, chuť řepovitá.
Mikroskopie: Výtrusy elipsoidní, amyloidní.
muchomůrka šiškovitá rostla pod listnáči
Doporučená literatura k určování a články
Herbářová položka
není k dispozici
+420775208061
info@mykoweb.cz