hřib borový
Boletus pinophilus Pilát & Dermek 1973

Synonyma:

Boletus aestivalis var. pinicola (Vittad.) Sacc. (1910)
Boletus edulis f. pinicola (Vittad.) Vassilkov (1966)
Boletus edulis var. pinicola Vittad. (1835)
Boletus pinicola (Vittad.) A. Venturi (1863)
Boletus pinophilus f. fuscoruber (Forq.) Estadès & Lannoy (2001)
Boletus pinophilus Pilát & Dermek (1973) f. pinophilus
Boletus pinophilus var. fuscoruber (Forq.) Cetto (1987)
Boletus pinophilus Pilát & Dermek (1973) var. pinophilus
Boletus pinophilus var. viridicaerulescens Estadès & Lannoy (2001)
Dictyopus edulis var. fuscoruber Forq. (1890)

Biotop

Roste v mykorhize pod borovicemi (Pinus), občas i pod buky (Fagus) především na chudších písčitých půdách, v oblastech s nižší ekologickou zátěží. Nikde není příliš hojný.

Klíčové makro a mikro znaky

Klobouk: 60-200 mm široký, v mládí polokulovitý, pak klenutý, nakonec poduškovitý, často zvrásněný a hrbolkatý, v různých odstínech hnědé až červenohnědý. U mladých plodnic povrch klobouku bělavě ojíněný, jemně bíle plstnatý, postupně olysávající.

Rourky: v mládí bílé, žlutavé, později žluté až olivověžluté, na otlačených místech neměnící barvu.

Třeň: v mládí břichatý, pak kyjovitý, světle hnědý, bledě hnědý nebo až načervenalý s jemnou bělavou síťkou, v dospělosti v dolní části červenohnědou.

Dužnina: bílá, na řezu neměnná, chuť i vůně příjemně houbová.

Mikroskopie: výtrusy 13-17 x 4-5,5 µm, protáhle elipsoidní až vřetenovité, hladké, se suprahilární depresí.