hřib modračka
Boletus pulverulentus Opat. (1836)

Synonyma:

Cyanoboletus pulverulentus (Opat.) Gelardi, Vizzini & Simonini, in Vizzini (2014), Boletus pulverulentus Opat. (1836) f. pulverulentus, Boletus pulverulentus f. reticulatipes Cetto (1983), Boletus pulverulentus f. reticulatipes Cetto (1987), Boletus pulverulentus f. reticulatus Snell, E.A. Dick & Hesler (1951), Tubiporus pulverulentus (Opat.) S. Imai (1968), Xerocomus pulverulentus (Opat.) E.-J. Gilbert (1931)

Biotop

Mykorhizní symbiont listnatých i jehličnatých dřevin, především buků (Fagus), líp (Tilia) a habrů (Carpinus). Často je nacházen i na synantropních stanovištích.

Klíčové makro a mikro znaky

Klobouk: 40-100 mm široký, v mládí polokulovitý, pak vyklenutý, nakonec až poduškovitý, okrovohnědý, olivověhnědý, růžově nahnědlý až hnědý (vzácně i červenavý), v mládí jemně plstnatý, postupně olysávající. Na otlačených místech silně modrající až černomodrající.

Rourky: v mládí žluté, pak olivově žluté, otlačením silně modrající.

Třeň: v horní části žlutý, níže naoranžovělý, na bázi až červenooranžový či červeně nahnědlý, často zašpičatělý.

Dužnina: bělavá až žlutavá, na řezu okamžitě silně modrající až černomodrající. Chuť i vůně nevýrazná.

Mikroskopie: výtrusy 11-15 x 4-6 m, široce vřetenovité, s výraznou suprahilární depresí při pohledu z boku, hladké.

Díky schopnosti akumulovat kovy a polokovy, konkrétně arzén (obsahují až 1300 mg/kg arzénu v sušině), se konzumace hřibu modračky nedoporučuje, protože může představovat zdravotní riziko, a tento druh by tedy nadále neměl být doporučovaný jako jedlý.