hřib peprný
Chalciporus piperatus (Bull.) Bataille 1908

Biotop

Roste jako jako mykorhizní symbiont, především smrků (Picea), ale i jiných dřevin.

Klíčové makro a mikro znaky

Klobouk: 20-50 (-100) mm široký, v mládí polokulovitý, pak vyklenutý až poduškovitý, červenavý, červenohnědý, hnědorezavý, bledě okrový až okrově hnědavý, v mládí matný, jemně plstnatý, později olysávající, za vlhka lepkavý až poněkud slizký.

Rourky: max. 5 mm vysoké, rezavé, hnědorezavé, oranžovohnědé, rezavěhnědé až špinavě červenohnědé, ústí rourek široká, v dospělosti 1-3 mm, podobně zbarvená jako rourky, po otlačení trochu tmavnoucí.

Třeň: tenký, téměř válcovitý, zbarvený podobně jako pokožka klobouku, pokrytý velmi drobnými narezavělými zrníčky.

Dužnina: měkká, nažloutlá, v klobouku hnědavě načervenalá nebo krémová s rezavým odstínem, ve třeni žlutá, na řezu neměnná. Chuť palčivá, vůně nevýrazná. Při tepelné úpravě se palčivost vytrácí.

Mikroskopie: výtrusy 8-13 x 3,5-5 µm, elipsoidně vřetenovité, hladké, s mělkou suprahilární depresí viditelnou při pohledu z boku.

Mikro fotky a nákresy

---