penízovka dřípená
Clitocybula lacerata (Scop.) Métrod 1952

Synonyma:

Agaricus laceratus Scop. (1772), Agaricus laceratus Lasch (1838), Agaricus laceratus Scop. (1772) subsp. laceratus, Baeospora lacerata (Scop.) Zerova (1979), Clitocybula lacerata (Scop.) Singer (1954), Clitocybula lacerata (Scop.) Métrod (1952) var. lacerata, Clitocybula lacerata var. odorata Bon (1991), Collybia lacerata Gillet (1876), Collybia lacerata Gillet (1876) subsp. lacerata, Collybia platyphylla subsp. lacerata (Scop.) Konrad & Maubl. (1937), Fayodia lacerata (Scop.) Singer (1944), Hydropus laceratus (Scop.) Kühner (1980)

Biotop

Roste vzácně trsnatě, či ve skupinách, na mrtvém dřevě jehličnanů, obvykle na smrku (Picea) a jedli (Abies). V literatuře bývá někdy uváděn i výjimečný výskyt na listnáčích. Preferuje pralesovité přirozené lesy.

Klíčové makro a mikro znaky

Klobouk: vyklenutý, na středu prohloubený, radiálně žíhaný, na středu někdy šupinkatý, věkem na okraji cípovitě rozpraskávající, béžově šedavý až šedě hnědý, s tenkou dužninou.

Lupeny: středně husté, na ostří někdy zubaté, bělavé až krémové, tenké, široce připojené až sbíhavé.

Třeň: cylindrický, ojíněný, nahoře bělavý, níže béžově šedavý a šedě hnědý, po celé délce bíle vláknitý.

Dužnina: bělavá, velmi tenká, vůně připomíná bylinky, chuť nenápadná, jemná.

Mikroskopie: spory téměř kulovité, amyloidní, cheilocystidy chybí, přezky přítomny.