pavučinec zelený
Cortinarius atrovirens Kalchbr. 1874

Biotop

Roste poměrně vzácně v jehličnatých lesích na vápnitých půdách, zejména v jedlinách (Abies), méně smrčinách (Picea), v pahorkatinném až horském vegetačním stupni.

Klíčové makro a mikro znaky

Klobouk: 40–80 mm široký, v mládí polokulovitý, pak vyklenutý až téměř plochý, v mládí na okraji dlouho podvinutý, spojený se třeněm žlutými vlákny pavučinky, vrostle vláknitý, ve stáří někdy políčkovitě rozpraskaný, olivově zelený, hnědoolivový, na středu až černozelený, na okraji často světlejší, žlutozený, za vlhka slizký.

Lupeny: husté, v mládí sírově žluté se zeleným nádechem, pak žlutozelené se žlutým ostřím, v dospělosto olivově okrové až žlutohnědé, nakonec rezavě až skořicově hnědé.

Třeň: s odsedlou hlízou, v mládí zelenožlutý až zlatožlutý, později nazelenalý, pokrytý žlutým velem, od báze hnědnoucí, na hlíze se žlutými myceliovými vlákny. 

Dužnina: pevná, žlutá až zelenožlutá, s nevýraznou nebo slabě fenyklovou (či pepřovou) vůní (při zasychání se mění na nepříjemnou, jako zapařené prádlo) a mírnou nebo slabě kořenitou a nahořklou chutí.

Mikroskopie: výtrusy 10–12 x 5–7 µm, mandlovité až citronovité, bez klíčního póru, slabě drsné.

---