sluka svraskalá
Cortinarius caperatus (Pers.) Fr. 1838

Biotop

Roste hojně, většinou ve skupinách, v jehličnatých lesích pod smrky (Picea) a borovicemi (Pinus), vzácně i buky (Fagus), často v borůvčí, hojněji na kyselých půdách.

Klíčové makro a mikro znaky

Klobouk: 40-120 mm široký, v mládí téměř kulovitý, pak zvoncovitý až plochý s tupým hrbolkem, v mládí obalený tenkou, stříbřitě nafialovělou plachetkou, bělavě ojíněný, žlutohnědý až světle okrový, v dospělosti často na okraji rozpraskaný.

Lupeny: křehké, ke třeni připojené nebo zoubkem přirostlé, se zoubkatým bělavým ostřím, v mládí zakryté bělavým vláknitým velem, krémové až hnědavé, ve stáří až rezavohnědé.

Třeň: válcovitý, na bázi někdy s nevýraznou hlízou, nahoře s blanitým prstenem, bělavý až krémově okrový, pod prstenem jemně vláknitý.

Dužnina: křehká, světlá, bělavá, se slabou nebo nevýraznou vůní a mírnou chutí.

Výtrusy: elipsoidní až mandlovité, 10–15 x 7–10 µm, mírně bradavčité. 

Mikro fotky a nákresy