Erythricium laetum (P. Karst.) J. Erikss. & Hjortstam 1970

Biotop

Roste na odumřelém dřevu listnáčů, na bázích živých kmenů, na mechu, na tlejícím listí i na zemi, obvykle na kůře jasanů (Fraxinus), osik (Populus tremula), habrů (Carpinus) a dubů (Quercus), na vlhčích stanovištích.

Klíčové makro a mikro znaky

Plodnice: rozlité, slabě přirostlé k substrátu, cca 1 mm tlusté, kůžičkovité až blanité, za čerstva pružné, povrch hladký, v různých odstínech růžové až růžovooranžové, za vlhka v živých odstínech, za sucha vybledávající, s bělavým vláknitým okrajem.

Mikroskopie: hyfový systém monomitický, hyfy bez přezek, subhymenní hyfy tenkostěnné, 2-3 μm široké, subikulární hyfy s výraznými nebo mírně zesílenými stěnami, zřetelně nafouknuté, široké 4-10 μm, výtrusy 11-15 x 6-7,5 μm, široce elipsoidní až podlouhle oválné, se zesílenými stěnami a nápadným apikulem. Bazidie tetrasporické, 10-13 x 40-50 µm s cca 5 µm dlouhými sterigmaty. Cystidy chybí.