• Nejedlá

helmovka zimní
Mycena hiemalis (Osbeck) Quél. 1872

Synonyma:

Phloeomana hiemalis (Osbeck) Redhead (2016)

Agaricus epiphloeus Fr. (1874), Agaricus hiemalis Osbeck (1788), Hemimycena hiemalis (Osbeck) Singer (1938), Marasmiellus hiemalis (Osbeck) Singer (1951), Mycena epiphloea (Fr.) Sacc. (1887), Mycena epiphloea (Fr.) Sacc. (1887) var. epiphloea, Mycena hiemalis (Osbeck) Quél. (1872) f. hiemalis, Mycena hiemalis f. radicata Kühner (1938), Mycena hiemalis f. terrestris Kühner

Biotop

Roste jako saprotrof na silně rozloženém dřevním substrátu, především listnáčů, hlavně buků (Fagus), habrů (Carpinus), ale i na jiných dřevinách, hlavně v místech porostlých mechem.

Klíčové makro a mikro znaky

Klobouk: nejrpve zvoncovitý, později kuželovitý až plochý do 15mm v průměru. Barvy především v různých odstínech šedi od bělavě-našedlé až hnědo-šedé. Často s prosvítavými lupeny.

Lupeny: poměrně řídké 8-15 dosahujících ke třeni, mírně sbíhavé, bělavé, bělavě našedllé, často se světlejším ostřím.

Třeň: válcovitý, často různě pokroucený. Na bázi s bělavou myceliární plstí.

Dužnina: vodnatá, chuti i vůně nevýrazné.

Mikroskopie: Výtrusy oválné až mandlovité, neamyloidní. Cheilocystidy kyjovité až mírně lahvicovité.

helmovka zimní rostla na živém kmenu vrby

Tomáš Chaluš
V případě zájmu o zakoupení fotografie nás prosím kontaktujte (ID: 2181)

Doporučená literatura k určování a články

V poslední době se vedou diskuse o oddělení tohoto druhu od rodu Mycena, především pro svou anamyloiditu výtrusů. Stejné platí i v případě M.olida, M.speirea a M. alba. Všechny tyto druhy mají neamyloidní výtrusy.

G.Robich (2003)-Mycena d´Europa

G.Robich (2016)-Mycena d´Europa vol.2

The genus Mycena s.l.(2016)- Arne Aronsen, Thomas Læssøe

Herbářová položka

k dispozici