• Nejedlá

sametovka hnědá
Pholiotina brunnea (J.E. Lange & Kühner ex Watling) Singer 1973

Synonyma:

Conocybe brunnea J.E. Lange & Kühner ex Watling (1971)

Conocybe brunnea J.E. Lange & Kühner ex Kühner & Romagn. (1953)
Conocybe intermedia var. brunnea J.E. Lange & Kühner (1935)
Galera brunnea J.E. Lange & Kühner ex J.E. Lange (1938)
Pholiotina intermedia var. brunnea J.E. Lange & Kühner ex M.M. Moser (1983)
Pholiotina septentrionalis subsp. brunnea J.E. Lange & Kühner ex Singer (1960)

Biotop

Roste roztroušeně na silně zetlelém dřevě, na tlejících bylinných zbytcích nebo v opadu na zemi, v listnatých lesích i mimo les, např. na skládkách, často podél cest.

Klíčové makro a mikro znaky

Klobouk: 7-30 mm v průměru, vyklenutý až široce kuželovitý, hygrofánní, za vlhka tmavohnědý, oříškově hnědý až cihlově hnědý, na okraji prosvítavě čárkovaný, suchem vybledávající do okrové až žlutokrové, s tmavěji zbarveným středem. Na okraji obvykle ověšený nápadnými bílými až nažloutlými zbytky vela.

Lupeny: připojené, okrové až rezavohnědavé.

Třeň: nahoře válcovitý, s rozšířenou bází, v horní části (1/3) krémový až světle okrový s bílými vločkami, níže hnědavý, bíle vláknitý, na bázi někdy až žlutočervenavý. Bez prstenu.

Dužnina: nevýrazné chuti i vůně.

Mikroskopie: spory 6,5-8,5 (-9,5) x 3,5-5,5 µm, elipsoidní, tenkostěnné, s klíčním pórem.

sametovka hnědá (Pholiotina brunnea) na padlém kmenu buku (Fagus)

Jan Kalián
V případě zájmu o zakoupení fotografie nás prosím kontaktujte (ID: 6324)

Možnost záměny

Za další velmi podobné druhy z rodu Pholiotina, nebo i z rodu Conocybe, které se liší přítomností lecythiformních cheilocystid.

Doporučená literatura k určování a články

Parmi les débris végétaux ou en forêt. Chapeau châtain sombre à brun
ochracé, marge un peu appendiculée de lambeaux triangulaires. Lames
brunes. Stipe ochracé méchuleux de blanc. Spores 6,5-8,5 x 3,5-5 µm à pg
très petit, cheilocytides typiquement lécythiformes (en forme de quille). A
comparer avec les espèces proches, cf. fiches P. velata et P. aporos.
Nous observons cette espèce presque chaque année, parfois dès le mois de
mai, mais plus particulièrement l’automne ; seul un recours à la microscopie
semble permettre son identification avec certitude.

Herbářová položka

k dispozici