hrachovec hvězdovitý
Sphaerobolus stellatus Tode 1790

Synonyma:

Carpobolus albicans P. Micheli ex Willd. (1787)
Carpobolus stellatus (Tode) Desm. (1826)
Lycoperdon carpobolus L. (1753)
Nidularia dentata With. (1801)
Sphaerobolus carpobolus (L.) J. Schröt. (1889)
Sphaerobolus dentatus (With.) W.G. Sm. (1908)
Sphaerobolus solen Alb. & Schwein. (1805)
Sphaerobolus stellatus var. bistellatus Tode (1790)
Sphaerobolus stellatus var. brasiliensis Viégas & C.G. Teixeira (1945)
Sphaerobolus stellatus var. giganteus L.B. Walker (1927)
Sphaerobolus stellatus var. muscosus Cejp (1958)
Sphaerobolus stellatus var. solen (Alb. & Schwein.) Cejp (1958)
Sphaerobolus stellatus Tode (1790) var. stellatus
Sphaerobolus stellatus var. stercorarius (Fr.) Fr. (1823)
Sphaerobolus stellatus var. unistellatus Tode (1790)
Sphaerobolus stercorarius Fr. (1817)
Sphaerobolus tubulosus Fr. (1823)

Biotop

Roste ve skupinách na vlhkém trouchnivém dřevě listnáčů i jehličnanů a na zbytcích bylin a opadu, někdy vzácně i trusu.

Klíčové makro a mikro znaky

Plodnice: drobné, v mládí téměř kulovité, uzavřené, částečně zanořené v substrátu, pak široce vejčité, 1,5-2,5 mm široké.

Vnější okrovka: vrstevnatá, složená ze 4-5 vrstev, rosolovitá, svrchní strana jemně plstnatá, matná, bílá, nažloutlá až naoranžovělá, vnitřní strana lesklá, žlutozlatavá až naoranžovělá.

Exoperidie: v době zralosti na středu praská na 5-8 hvězdicovitých cípů a odhaluje 1 samostatnou peridiolu (teřich), jejíž vrstvy se oddělují od exoperidie a pak se vlivem vlhkosti vymrští do okolí, až 1 m daleko. Pak po ní zůstane jen prázdný pohárek se zoubkatým horním okrajem (zachovalá část okrovky).

Teřich: peridiola kulovitá, na povrchu lesklá, slizká, cca 1 mm široká, žlutooranžová, oranžová až hnědavá, uvnitř s měkkým žlutým teřichem s výtrusy.

Mikroskopie: výtrusy 6-10 x 4-6 µm, široce elipsoidní až vejčité, hladké, tlustostěnné, bezbarvé.