čirůvka zelánka
Tricholoma equestre (L.) P. Kumm. 1871
Synonyma:
Agaricus auratus Paulet (1793)
Agaricus aureus Schaeff. (1774)
Agaricus equestris L. (1753)
Agaricus flavovirens Pers. (1793)
Agaricus flavovirens var. pinastreti Alb. & Schwein. (1805)
Agaricus flavovirens var. vulgaris Alb. & Schwein. (1805)
Amanita punctata var. aurea (Schaeff.) Lam. (1783)
Glutinaster equestris (L.) Earle (1909)
Gyrophila equestris (L.) Quél. (1886)
Gyrophila equestris var. aurata Quél. (1886)
Gyrophila equestris (L.) Quél. (1886) var. equestris
Melanoleuca equestris (L.) Murrill (1914)
Tricholoma auratum Gillet (1874)
Tricholoma equestre var. albipes Peck (1912)
Tricholoma equestre (L.) P. Kumm. (1871) var. equestre
Tricholoma equestre var. pinastreti (Alb. & Schwein.) P. Karst. (1879)
Tricholoma flavovirens (Pers.) S. Lundell (1942)
Tricholoma flavovirens var. albipes (Peck) H.E. Bigelow (1979)
Tricholoma flavovirens (Pers.) S. Lundell (1942) var. flavovirens
Biotop
Roste v jehličnatých i smíšených lesích, zejména v písčitých borech pod borovicemi (Pinus).
Klíčové makro a mikro znaky
Klobouk: 40-100 (-130) mm široký, pevně masitý, v mládí zvoncovitý až vyklenutý, později téměř plochý s tupým nevýrazným středovým hrbolem, v mládí s jemně podvinutým okrajem. Pokožka klobouku je matná, žlutá, žlutohnědá až žlutozelená s olivovým nádechem, jen místy rezavohnědě šupinkatý.
Lupeny: jsou poměrně husté, živě citronově žluté.
Třeň: válcovitý, často hluboce zanořený do substrátu, vláknitý až emně šupinkatý, nahoře bělavý až nažloutlý, níže žlutý nebo hnědavě žlutý či zelenožlutý.
Dužnina: pevná, nažloutlá, v kloboukové části žlutá, chuť i vůně je mírná, jemně moučná.
Mikroskopie: výtrusy 6-8,5 x 4-5,5 µm, elipsoidní, hladké, neamyloidní.
Podezřelý druh, nedoporučuje se ke konzumaci. Je sice stále ještě uvedena v kodexu jedlých hub, ale jak bylo zjištěno, může dlouhodobé nebo opakované požívání této čirůvky u některých jedinců způsobit těžké selhání ledvin (rabdomyolýza).
Za velmi podobnou čirůvku osikovou (Tricholoma frondosae), která je u nás hojnější, má na řezu bělavou dužninu, zřetelněji soustředně šupinkatý klobouk a roste zejména pod osikami, ale vzácně i pod smrky, břízami, duby a jinými dřevinami. Možná záměna je i za čirůvku sírožlutou, kterou ale bezpečně poznáme podle výrazného a nepříjemného pachu po svítiplynu a dužnina je hořce palčivá.
Doporučená literatura k určování a články
Herbářová položka
není k dispozici